Ahoj,

koukala jsem, že jsem dlouho nic moc nenapsala, tak jsem v rychlosti stvořila drabblík na 300 slov. Není to ale tak, jak myslíte. Snažila jsem se. Trvalo mi to napsat něco kolem hodiny. Teď jdu dopisovat Tělem a duší, nebo jak se to má vůbec jmenovat. xD Potom se vrhnu na další kapitolu nějaké povídky, ještě nevím jakou, ale asi to bude Očima smrtijeda, které mám už půlku předepsanou. 

Docela bych ocenila, kdyby se objevily komentáře i od nikoho jiného než mých SB. Těm, co komentují, moc děkuji. Byla bych ale vážně ráda, kdyby komentovali i další. Přemohli se a dotkly se klávesnice. Tak teď už přeji příjemné počteníčko, pište komentíky.

                                                                                                             Vaše Belatrix Black

Uplynul už další rok. Další rok bolesti. A byly tu další Vánoce. Strávené bez přátel, bez rodiny, bez něj. Seděla schoulená u zdi, klepala se zimou. Byla celá špinavá, bolelo jí celé tělo a věděla, že to jen tak nepřestane. Zůstane tak z téhle špinavé cely poškozená navždy.

Ucítila zase ten dech, začaly jí přepadat ty nejhorší vzpomínky. Dveře její cely se otevřely dokořán a už se k ní nesla postava v černém. Přimáčkla se ke zdi jak jen to šlo, ale mozkomorovi nedokázala nijak utéct. Slíbila, že tentokrát nebude křičet. Slíbila si to už mockrát, ale nikdy tomu nedokázala dostát. Jeho rty se přisály na ty její. Křičela. Celým Azkabanem se rozléhal její křik. Až když se mozkomor dost nasytil, odešel. Rozvzlykala se. Bylo tomu tak každý rok, nikdy to nedokázala potlačit. Znovu slyšela ty slova: ,,Pán Zla je mrtvý." Nemohla to nijak zahnat. Tahle věta se jí přehrávala v hlavě pořád dokola.

,,Vrátí se…určitě…jednou si pro mě přijde," říkala si pro sebe. Za okamžik jí únava přemohla a ona usnula.

Před její celou právě postávali dva bystrozoři a sledovali ji. Bystrozorka promluvila.

,,Možná by jsme tam neměli toho mozkomora pouštět, nebo se z toho zblázní. A přeci jen je to tak nelidské. Představ si, jak jí asi musí být. Je celá špinavá a…" Ten druhý ji zarazil.

,,Víš přeci, kdo to je, ne? Ta si to jedině zaslouží! A víš co? Ona nemůže zešílet, ona už šílená je. Mučí a vraždí bez váhání. Ta si nezaslouží soucit od nikoho. A od tebe už vůbec ne, Doro. Kvůli tomu, co způsobila nejenom tobě, ale taky tvé matce. Všechno tohle jí patří!" dořekl její kolega a odešel.

Nymphadora Tonksová se podívala do cely. Belatrix Lestrangeová spala a měla na tváři úsměv. Myslí byla zrovna se svým pánem.

Konec