Smířit se se smrtí

13. prosince 2010 v 17:05 | Belatrix Black |  Jednorázovky
Jedna jednorázová povídka ode mě. Múza mě políbila! Sice ne tak, jak jsem chtěla (chtěla jsem dostat nápad na další díly), ale alespoň něco, ne? :) Přeji pěkné počteníčko.
Vaše Bella♥

Napsáno: 20. června 2010
Žánr: temné, psychologické, smutné
Postavy: Belatrix Black Lestrange, Lord Voldemort

Smířit se se smrtí


Seděla v křesle s obličejem v dlaních. Její havraní vlasy jí zakrývaly tvář. Někdo by řekl, že je smutná, že truchlí. To byl omyl. Byla zlostí bez sebe a měla strach, co jí může její Pán udělat za to, že neuhlídala to nejcennější, co jí svěřil. Jak jen mohla být tak hloupá? Sama jim to nechtěně vyzradila. Doufala, že alespoň ta mudlovská šmejdka, ta špína chcípne.
Uslyšela rychlé kroky po chodbě. Věděla komu patří a toho se právě bála. Cítila, že je naštvaný a to nikdy nevěstilo nic dobrého. Vždy někdo zaplatil životem. Postavila se a urovnala si pomačkané oblečení, které bylo místy bílé od zdiva, které padalo ze stropu, když ten protivnej skřítek uvolnil lustr.
Dveře se rozletěly dokořán. Vešel Lord Voldemort. Oči mu rudě planuly, jako dva plamínky a nebezpečně se v nich blýskalo. V dlouhých štíhlých prstech svíral hůlku. Chtěla rychle promluvit, ale on jí to nedovolil.
,,Belatrix, mohla bys mi laskavě vysvětlit několik předcházejících minut?!" Jeho zloba byla nevyčíslitelná.
,,Můj Pane, omlouvám se. To ten skřet jim pomohl utéct."
Kouzlem jí srazil na kolena až bolestně sykla.
,,Porazil tě obyčejný domácí skřítek?! Tebe Belatrix Lestrangeová?!" Jeho hlas byl tak ledový, že ochladil i vzduch kolem.
,,On... to Potter a jeho partička! Sebrali nám hůlky!" nekontrolovatelně zvýšila hlas.
,,Jak to sem mnou mluvíš?! Zapomněla jsi snad, že jen díky mně jsi na svobodě?! Mohl jsem tě tam klidně nechat! A nemusel jsem se obtěžovat zachránit ti tvůj bezcenný život ani o půl roku později na ministerstvu!"
Sklopila pohled a z očí jí vyhrkly slzy.
,,Můj Pane, Můj nejmilostivější Pane, odpusťte, prosím, nechtěla jsem, aby... jen mi to vyklouzlo. Myslela jsem, že byli u mě v trezoru a že už je pozdě,... prosím vás, odpusťte mi, prosím."
,,Ano, to máš pravdu. U tebe v trezoru už byli a ukradli odtamtud viteál, který jsem ti svěřil! Je teď zničený! Co tedy chceš dělat, hmm?! Vrátit čas?! To už nelze, když všechny obraceče jsou zničeny, nebo ztraceny!" propaloval ji pohledem a probodával slovy.
,,Můj Pane, prosím, prosím, odpusťte mi. Nikdy bych vám nechtěla nijak uškodit. Byla to nehoda, kdybych mohla, vrátila bych to."
,,Jen tu s tebou ztrácím čas!" sykl a napřáhl hůlku.
,,Ne, prosím, odpusťte mi, vždyť jsem vám vždy dobře sloužila," vzlykala.
,,Ano, až do teď. Crucio!" Sesypala se na zem v bolestivých křečích a křičela. Takový hněv u něj ještě nikdy nepocítila. Věřila ale, že jí dá možnost. Jednu jedinou šanci to napravit.
Po pěti minutách bolesti přestal a kouzlem jí vyzvedl opět do stoje.
,,Bolelo to?! Asi tak, jak když se ti zničí kousek duše?! Ne?" Tón jeho hlasu se mísil s hněvem a potěšením nad její bolestí. ,,Vyzkoušíme něco jiného." Složitě mávl hůlkou a Belatrix začal ožehávat hladový plamen. Její kůže se spalovala, její krása mizela. Řvala bolestí. Oheň jí spaloval kůži na krku a ona tak skoro nemohla dýchat.
Konečně to ustalo. Plamen zmizel a ona spadla na zem celá zohyzděná. Pán Zla se k ní sklonil a pošeptal jí do ucha.
,,Tak co? Už víš jaké to je, když ti duše mizí z těla?"
,,M... Můj Pane,... p... rosím,... odpusťte mi to. Udělám... cokoliv. Jen... prosím."
,,No, byla jsi mi věrná a proto... tě nechám v klidu zemřít, nebo ne, zabiju tě tak rychle, abys nic necítila, ano?" Do očí se jí vehnal další příval slz. Ty jí štípaly na popáleném obličeji.
Natáhla ruku ve snaze dotknout se muže, kterého...
,,Prosím... neberte mi život. B... bojím se zemřít. Prosím, já vás... miluju, moc vás miluju, tak mi, prosím, pomozte. Vždy jsem při vás stála,... vždy jsem vám byla věrná a nikdy bych vám nijak neublížila. Prosím... ne... nenechte mě umřít." On se napřímil, aby se ho opravdu nedotkla. Jak může být tak naivní? Milovat ho? Vždyť jeho přece všichni nenávidí, tak proč by ho měla milovat ona ? On lásku nezná a ani znát nechce, ale něco mu říkalo, že tohle by jí opravdu dělat neměl. Ten hlas ale rychle zahnal.
,,Je mi líto Belatix, ale tvůj lístek právě propadl. Sbohem. Avada Kedavra!"
Její oči se rozšířily a zmizela z nich ta jiskřička života. Ruka k němu vztahovaná upadla bezvládně na zem. Belatrix Blacková Lestrangeová právě přestala existovat.
Tom Riddle chvíli jen tak stál nad jejím tělem a díval se do jejích prázdných očí. Neviděl v nich to potěšení ze služeb jemu samotnému, z rozkazu někoho zabít nebo umučit. Byly prázdné, naprosto bez života.
Nesmál se. Jakoby si myslel, že ještě mrtvá není, ale zároveň věděl, že už nikdy nepromluví.
,,Belatrix?" řekl. Nijak nereagovala, ani nemohla.
,,Bello, Trici." Klekl si k jejímu tělu ,,Řekni něco." Byl úplně jako zpitomělý. Červeň v jeho očích, jeho ledový hlas, to všechno zmizelo. Litoval. Poprvé v životě litoval něčí smrti. Poprvé v životě litoval, že někomu ublížil. Byl mocný čaroděj a uměl si dát dvě a dvě dohromady. Ona ho milovala a byla nejspíš jediná. Milovala ho po tom všem, co jí provedl. Velice jí ublížil a ona mu to odpustila. Bylo to to pouto, které ho před sedmnácti lety uložilo na celých čtrnáct let k ledu. Láska. A on lásku nikdy nepozná. Nebo ano? Teď cítil lítost. K ní cítil lítost. Jako k jediné osobě na světě. Možná, že by byl schopen jí milovat. Ale teď už ne. Zabil jí. Chladnokrevně, jako každého jiného obyčejného mudlu.
Jemně jí zatlačil víčka a zlehka políbil rty.
,,Ty mi odpusť, prosím, jestli můžeš." Jediným mávnutím hůlky jí vyléčil popáleniny. Opatrně ji zvedl do náruče, jakoby to byla křehká růže, kterou chce zachovat co nejdéle, i když už uvadla. Položil jí na postel s nebesy a ruce jí složil na břiše. Pohladil jí po vlasech a otočil se ke dveřím. V nich se ještě zastavil a řekl jí poslední slova, o kterých si myslel, že by je chtěla slyšet.
,,Taky tě miluju a odpouštím ti."

Je těžké smířit se se svou vlastní smrtí? Ve všech možných případech ano, ale v jednom ne. A to je právě tento. Belatrix Lestrangeová se dokázala smířit se smrtí, kdyby měla zemřít pro toho, koho miluje. Ona ale zemřela rukou toho, koho miluje. A s tím se smířit nedokáže. Ta bolest v srdci bude pořád. Bolest nikdy nezmizí. Bude existovat, dokud budou existovat lidé. Navždy...

Konec


Tak co? Jak to na vás působí? Je to takové menší připravení na závěr jedné kapitolové povídky. Neřeknu vám, která to je. Bude to ale hodně za dlouho, nemusíte se obávat. Jo, jak to myslím, že? No, myslím to tak, že od začátku, co jsem začala psát jednu kapitolovou povídku, jsem věděla konec. A ten je, že Bella zemře. Konec mám vymyšlený u třech kapitolových povídek, ale která to je, vám neřeknu, to po mě nechtějte.
Takže pište dlouhé komentáře. Svůj názor klidně na celou A4.
Platí: čím delší, tím lepší. :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ančí ančí | 20. ledna 2011 v 16:07 | Reagovat

píšeš úžasný povídky:)

2 Týna Týna | 12. února 2011 v 22:06 | Reagovat

Krásný ,ale smutný :-( ,zase si uvědomil až tak pozdě co ztratil...nejvíc se mi líbí ten dodatek na konci :-)

3 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 13. února 2011 v 9:28 | Reagovat

Chtěla bych něco dodat, ale to bych prozradila, co mě napadlo a co možná zužitkuju. Prostě se mi to líbí!

4 Lilien Evansová Lilien Evansová | E-mail | Web | 19. února 2011 v 15:14 | Reagovat

Smutnáá :"-(( ale pěkná :)

5 Beltrix Beltrix | Web | 25. května 2011 v 20:34 | Reagovat

Je to krásný, ale šíleně smutný... teď z toho zase nebudu spát :-( Musíš se naučit psát šťatný konce. :-)

6 Bellaminion Bellaminion | E-mail | 23. srpna 2011 v 1:27 | Reagovat

Nádherný jako vždy .. :-) Ale uvítala bych po nějáký době šťastnej konec :D .. Prosíím ! :-D

7 Gabux Gabux | Web | 31. července 2012 v 22:44 | Reagovat

Já chci taky takovej talent O.o

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama