Rodinné pouto

16. prosince 2010 v 18:05 | Belatrix Black |  Jednorázovky
Ahojík lidičky :)
Dneska jsem nějak unavená a vůbec mam nějakej divnej pocit. Ale přepsala jsem slíbenou povídku. Včera jsem jí nemohla vložit, neboť jsem byla v Praze v divadle a vrátili jsme se kvůli mlžným podmínkám (který byly vážně neuvěřitelný) až v jedenáct a já byla tak zmrzlá a utahaná, že jsem jen oběhla stránky a šla spát.
Tady máte tedy kraťoučkou jednorázovku. Stvořila jsem jí ve fyzice xD. A kupodivu je v ní zima xD.
Snad se bude líbit :)
Příjemné čtení :)

Vaše Bella


Rodinné pouto


Byl chladný zimní den. Všude ležela bílá pokrývka sněhu. Zasněženým parkem procházela postava. Vlasy jí neposedně spadávaly do tváře. V obličeji, ve kterém měla obvykle vepsané pohrdání a šílenost, se nyní objevovala jen bolest a smutek. Pomalu našlapovala a rozhlížela se kolem. Kousek od ní si u lavičky povídali tři studenti. Dva chlapci a jedna dívka. Zastavila a zpozorněla. Byli to oni. Ten kluk, co jí a jejími Pánovi tak moc komplikují život. I oni si její přítomnosti všimli. Ruka jí sklouzla k hůlce u pasu. Pak se ale zarazila. Dnes ne. Né v tento den. Né v den, kdy zemřela její babička.
Měla ji moc ráda, i když ji nepodporovala v jejím cíli tak jako rodiče. Babička byla jiná než ostatní Blackové. Nechtěla nijak ubližovat nečistým čarodějům, ale ani se s nimi nestýkala. Neměla stejný názor jako Pán Zla - že je třeba nečistou krev vyhladit. Ne. Jí to nevadilo. Říkávala: ,,Nemůžeš vyhladit devadesát procent světa, musíš to nechat plynout, jinak vymřeme i my poslední." Byla to její poslední slova, která jí řekla... v den, kdy padl Pán Zla a Longbottomovi byli odvezeni do nemocnice. V den, kdy na čtrnáct let ztratila svobodu. Její babička byla stará a nemocná a zprávu o jejím uvěznění neunesla - dostala infarkt. Prý ji hospitalizovali v nemocnici u Munga, aby zabránili možnosti, že by se to opakovalo. Nic platno. Zemřela o Štědrém dnu, když jí srdce přestalo být.
Chlapec s brýlemi vyndal z kapsy hůlku a vyslal proti ní nějaké kouzlo. Na obranu hbitě vytáhla i svou hůlku a kletbu odvrátila. To už ale následovala příkladu svého kamaráda dívka a zrzek. Co ale zmohli proti někomu jako ona? Do země kousek od nich poslala silné nárazové kouzlo, které rozvířilo sníh. Ani jeden neměl tušení, kde se žena nachází. Byli jako v mlze. Jejich mysl se už začala smiřovat s tím, že je zabije, ale nic takového se nestalo. Sníh opět usedl a ona tam stála pořád, hůlku měla již schovanou. Rozešla se směrem dál po cestě - tedy k nim. Brýlatý chlapec stále svíral hůlku v ruce a jeho odhodlání se bránit přetrvávalo. Jaké ale bylo jeho překvapení, když kolem nich prošla, mile se usmála a pokračovala zasněženou krajinou. Dál cestou někam do neznáma.

Konec
Ps: Má trochu divný název, ale mě nic jinýho ne a ne napadnout. xD
Komentíky ploším :) (deset řádek postačí :D)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Týna Týna | 12. února 2011 v 22:40 | Reagovat

Hezký,je to zase něco trochu jinýho,trochu jinej pohled na Bellu.Taky se mi líbí postava její babičky,to by mě nenapadlo :-D ,ale popsala si ji hezky :-) .

2 Deniss♫ Deniss♫ | Web | 6. srpna 2011 v 10:21 | Reagovat

Super!..Bella tak jak jí neznáme :D..

3 Beltrix Beltrix | Web | 29. října 2011 v 21:32 | Reagovat

Rozhodně originální nápad ;)

4 Gabux Gabux | Web | 1. srpna 2012 v 0:14 | Reagovat

To je rozkošný :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama