Pátek 13. Pověra? Ne, pravda!

15. prosince 2010 v 17:51 | Belatrix Black |  Jednorázovky
Ahojík člověčata! xD
Tak bylo vyhodnocení 3. kola OZBAB u Paddy. Mám 10 z 10-ti! To sem ani nečekala, i když se při tom Paddy prej svíjela. Tak to posoudíte sami. :) Paddy, ještě jednou moc děkuju :)
Téma bylo vypravování na 800-1500 slov na citát. Já měla:
Tam, kde víno vchází, tajemství vychází...
A vzniklo z toho toto :D

Postavy: Belatrix Black Lestrange, Lord Voldemort, Lucius Malfoy
Žánr: romanika (trochu), nezadržitelné padání z židle a mlácení hlavou do stolu neboli humor :D xD
Doba: Někdy před narozením Harryho.
Napsáno: někdy kolem 26.8.2010 xD


Pátek 13. Pověra? Ne, pravda!

Budu vám vyprávět příběh. O tom, jak jsem uvěřila na mudlovskou pověru. Ale nejdřív bych vám o sobě měla říct pár věcí.
Mé jméno je Belatrix Black Lestrange. Pocházím z čistokrevné vznešené rodiny stejně jako můj manžel. A zastávám stejný názor jako Můj Pán, jemuž jsem darovala celý svůj život, duši i srdce...
Pro svou oddanost Pánovi všeho zla zabíjím a mučím nevinné lidi. Ale co to zas melu! Všichni se něčím provinili. Mudlové - neumí čarovat, nezaslouží si žít. Mudlovský šmejdi - rozšiřujou nečistou krev, stejně tak kříženci. Tedy ani jedni si nezaslouží místo na tomto světě. A dále krvezrádci - lidé čisté krve, co jí zrazují. Musí tedy všichni zemřít! Proč vám ale tohle vyprávím? Už zase jsem se dostala k něčemu, k čemu jsem vůbec nechtěla. To se mi stává poslední dobou docela často.
Takže k věci. Jenže... jak vůbec začít? Asi by bylo dobré od začátku, tak jdu na to. Že sloužím Pánovi zla, jsem už myslím říkala. Jestli ne, tak to říkám teď. Sloužím Pánovi zla. Poslechnu každý jeho rozkaz, i kdyby to bylo zabít vlastní sestru. Věřím mu a to bezmezně. A během časů uvěřil i on mě, že ho nikdy nezradím. Vzal mě k sobě do učení. Zasvětil mě do tajů té nejčernější magie. Poznala jsem kouzla, o kterých spoustu lidí nemá ani tušení. A jednou mi svěřil to největší tajemství...
***



Na vysokém zdobeném křesle seděl muž, jehož rudé oči byli to jediné, co v místnosti bylo vidět. Čekal na svou věrnou služebnici, měla by se dostavit každou chvíli. Ozvalo se tiché zaklepání na dveře a v ten okamžik se v pokoji rozžehli svíce, které osvítili každičký kout. Bylo jich tam nespočet.
,,Pojď dál Bello," promluvil muž syčivým hlasem.
Dveře se otevřeli a vešla žena s kudrnatými, havraními vlasy a přimhouřenýma očima.
,,Mistře," řekla směrem k muži, zavřela dveře, přišla k němu, poklonila se a při tom políbila lem jeho hábitu. Pokynul jí, aby se postavila a začal mluvit.
,,Bello, dnes ti prozradím své tajemství. Myslím, že ti už můžu plně důvěřovat. Hned jak budeš vědět o co se jedná, tak tě o něco požádám," říkal. "To, co ti řeknu, nesmíš nikomu prozradit."
"Nikdo se nic nedozví, Mistře. Já bych nikdy váš příkaz neporušila," přikyvovala horlivě Belatrix a jeho slova přímo hltala. Chtěla si zapamatovat každičké slovo, které kdy pronesl.
"To je dobře. Věřím ti, Bello, a byla by škoda, kdybys mě zklamala. Zaplatila bys za to životem...," řekl chladně Voldemort a mávnutím hůlky vyčaroval uprostřed místnosti velkou postel s nebesy.
Belatrix překvapeně zamrkala. Chvilku si myslela, že se jí to jen zdá, ale když uviděla výraz ve Voldemortově tváři, byla si jistá, že nesní.
"Chci po tobě ale nejprve, aby ses mi plně oddala," prohlásil naprosto chladně a nesmlouvavě.
"Ale, Můj Pane... to... já..." vykoktávala.
"Co?! Chceš mi odporovat?! To bych ti neradil!" řekl nebezpečně, zvedl se ze svého místa, hrubě chytl Belatrix za paži a odvlekl jí až k posteli, kde jí povalil na matraci.
"Svleč se!" přikázal.
"Můj Pane, prosím...," pokusila se protestovat.
"Mlč, jen udělej, co ti říkám! Buď ráda, že na tebe nechci být moc hrubý. Jestli ale chceš, můžu si tě vzít třeba na zemi a na něžnosti zapomenout." Na protesty okamžitě zapomněla. Nepřála si právě tohle? Ale...
"Proč?" šeptla jen.
"Pojistka. Jestli někomu něco prozradíš, tvůj manžel se dozví, žes mu byla nevěrná a víš dobře, co se v jeho rodině za cizoložství dělá," upozornil ji.
Po tváři jí stekla jedna malá slza. Doufala, že jí bude alespoň chtít kvůli něčemu jinému. Třeba že se mu líbí nebo snad... mohl by jí vůbec milovat?
Přikývla a poslušně se začala svlékat. Její Mistr se svlekl kouzelně, takže teď před ní stál zcela nahý. Nekoukala se, nechtěla udělat cokoliv, co by jí sám neřekl. Vysvlekla se též celá a potom ucítila jeho rty na krku. Zalapala po dechu. Chce jí? Vždyť už mu patří dávno...
---
Položila se na hruď svému Pánovi a zároveň muži, kterého beznadějně milovala. Jednou rukou jí objal kolem pasu a druhou jí zapletl do vlasů.
"Teď už ti to můžu říct," řekl jemně a políbil jí do vlasů. "Co víš o viteálech?" zeptal se. Chvilku bylo ticho. Trochu se zavrtěla a položila se vedle něj natočená tak, aby si viděli do obličeje.
"No, viteál je předmět, do kterého člověk uložil kus vlastní duše," odpověděla trochu nesměle.
"Šikovná," pochválil ji a odměnil ji jedním krátkým polibkem. ,,Jakpak to víš?" ptal se se zájmem.
"Rodinná knihovna je hodně rozsáhlá a byla tam kniha, která se o nich zmiňovala," vysvětlila.
"Ach tak," přitakal. ,,Víš, Bello, já tuto magii ovládl. Vytvořil jsem viteály." Zděšeně vykulila oči. To by vysvětlovalo tu jeho chladnost. Zbavil se tak citů...
Nic na to neříkala, jen mlčela a upřeně na něj hleděla.
"Bello?" nadzdvihl obočí.
"To... já, promiňte, jsem trošku...," koktala a on jí nenechal domluvit. Byl jejím strachem velmi pobavený.
"Vyděsilo tě to?" ušklíbl se.
"Ano, trochu," přiznávala. ,,A... řekl jste viteály. Udělal jste jich víc?" optala se.
"Ano, je jich šest." To číslo jí vyděsilo ještě víc. To znamená, že... má jen jednu
šedesáti-čtvrtinu duše.
,,Co?" pípla opatrně. Usmál se na ní a pohladil po tváři.
"Nemusíš se bát. To ti přeci chci říct," uklidnil ji. ,,Deník, prsten mého předka, medailon, Nagini, diadém Roweny z Havraspáru a ještě jeden. Šálek Helgy z Mrzimoru, který bych rád uschoval k tobě, Bello, k tobě do trezoru u Gringottových."
Belle se rozzářil obličej štěstím a v očích se jí zaleskly slzy.
"Můj Pane, já... nevím, co na to mám říct. Snad... Bude mi ctí schovat vaší duši."
***
Nastal pátek 13. - den katastrof, ale čarodějové na to moc nevěří. A už vůbec ne Belatrix Black Lestrange.

Venku byla tma a lilo jak z konve. Ulicí procházel zahalená ženská postava a pospíchala k nedalekému baru tak, jako tomu bylo každý pátek.
Vešla dovnitř a sedla si k pultu vedle podivně oděné osoby stejně jako byla ona. Hlas muže promluvil.
"Ahoj, Bello, co tu děláš?" zeptal se dlouhovlasý blonďák.
,,Měla bych se ptát na totéž, Luciusi," odvětila kysele.
"Ale notak, zase jsem tolik neřekl."
"Máš štěstí, že mám celkem dobrou náladu," usmála se na svého švagra a mávla na barmana rukou.
"Jako obvykle?" zeptal se a věnoval jí úsměv.
,,Ano, ale dvakrát. A nech tady celou láhev," odpověděla mu s ne příliš velkým zájmem.
Barman okamžitě šel pro whisky a dvě skleničky.
"Páni, ten po tobě jede," hvízdnul Lucius na Belatrix a mírně do ní drkl loktem.
"Má to marný, řekla jsem mu to, ale on se trouba snaží dál," zachechtala se.
"Ledová královna, jako vždy," prohlásil a zvedl do výše právě přinesený alkohol. ,,Na naší Ledovou královnu!" připil jí. I ona vzala do ruky sklenku a po pronesení vlastního přípitku vypila sklenici na ex.
"Na Pána Zla."
---
Uplynula nějaká doba od jejich první dávky alkoholu. Přibližně dvě hodiny. Belatrix i se svým švagrem byly na mol. A ona měla opravdu velmi proříznutou pusu.
"... takže ses s nim...?" ptal se jí zrovna švagr.
"No, ono to ani jinak nešlo." Oba dva se začali smát na celé kolo a Lucius ještě mlátil pěstmi do pultu.
"Tak to je dobrý! A dál?"
"Říkal, že má šest vitlálů, tedy těch vitelálů nebo vitálů? To je jedno. Prostě má schovanou duši v různých předmětech a jeden mi dal," chlubila se.
"Pááááni!" reagoval.
,,Nechci vás rušit, ale už zavíráme," řekl jim barman.
,,Tak jo, připište mi to na účet," prohlásila Bella a s pomocí-nepomocí Luciuse odcházeli domů.
Ještě se dokázali přemístit na zahradu Malfoy manor, ale tam se oba skáceli k zemi.
"Sme to trochu přehnali," konstatovala Bella a oba se začali znovu nezadržitelně smát. Vyčerpáním ale nedokázali vstát a ani udržet víčka a tak upadli do hlubokého spánku.

Ráno se oba dva vzbudili s příšernou kocovinou. Belatrix si matně snažila vzpomenout, co to Luciusovi tak důležitého říkala, že jí ta důležitost utkvěla v paměti. A ano! Vyzradila mu tajemství Pána Zla. To ne! Urychleně vytáhla hůlku a namířila jí na stále se rozkoukávajícího Luciuse.
"Sakra! Co blbneš?" dostal ze sebe zděšeně, než ho zasáhlo paměťové kouzlo.
,,Obliviate!"

Nikdy bych nevěřila, že zrovna já na tu mudlovskou pověru začnu věřit. Málem jsem přišla o život v ten Pátek 13. Od té doby už nikdy v ten den a datum nebudu dělat nic, co by mohlo dopadnout katastrofálně a to tohle mohlo. Takže prohlašuji: Já - Belatrix Black Lestrange, věřím na mudlovskou pověru. Pátek 13. je den katastrof!

Konec
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Xx Xx | Web | 15. prosince 2010 v 18:13 | Reagovat

To bylo moc dobrý.Prej oba na mol!!:D no a stím desingem souhlasím a ponasnažím se to upravit ty povídky trochu to roztáhnout..A jinak Super!:D

2 hermiona - tvoje SB ♥♥♥ hermiona - tvoje SB ♥♥♥ | Web | 15. prosince 2010 v 18:35 | Reagovat

tuhle tu povídku si pomatuju, jedna z mích nejoblíbenějších :-D
A jestli tě můžu s něčím otravovat.... ukládala jsem si dneska všechny věci z blogu a zjistila jsem, že jak si mi dělala ty rozcestníky, tak když u "Jen oni znají pravdu" kliknu na "přečíst povídku" tak se mi tam objeví Nikdy nevíš co bude dál.... tak kdyby jsi měla chvilku, mohla bys to nějak... opravit ?? předem moc děkuju :-)

3 Týna Týna | 12. února 2011 v 22:35 | Reagovat

Tak tohle je jedna z mých nejoblíbenějších povídek,mam je ráda všechny,ale tahle se mi obvzlášť líbí,asi proto ,že končí pro Bellu dobře a Voldy se k ní chová hezky. :-)

4 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 13. února 2011 v 9:46 | Reagovat

Tak aspoň, že to takhle rychle napravila :D:D

5 Lilien Evansová Lilien Evansová | E-mail | Web | 19. února 2011 v 14:50 | Reagovat

:D pán zla se nezdá :D

6 Deniss♫ Deniss♫ | Web | 6. srpna 2011 v 11:39 | Reagovat

Další super povídka! :D...Úžasné :)

7 Beltrix Beltrix | Web | 29. října 2011 v 19:35 | Reagovat

Pěkný.

8 narcisamalfoy narcisamalfoy | 18. prosince 2011 v 12:23 | Reagovat

Je skvělý,jak dokážeš Pána zla popisovat jako citlivou osobu,jako někoho,kdo taky u mí být hodnej ;D

9 Gabux Gabux | Web | 1. srpna 2012 v 0:05 | Reagovat

Ježiši xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama