Kapitola 5.

12. prosince 2010 v 14:33 | Belatrix Black |  Starý vs. Nový život

Belatrixin příběh

Probudily ho paprsky, které mu svítily do očí. Když se podíval na hodiny, byl zděšen. Ukazovali půl jedenácté! Rychle si přehrál v hlavě, co se vlastně stalo. Byla schoulená v jeho náruči, jednu ruku položenou na jeho břiše. Vlasy se jí leskly, jak se od nich odrážely sluneční paprsky. Byla opravdu nádherná. Pohladil jí po tváři a potom si jí přitáhl ještě blíž, i když to asi už ani nebylo víc možné. Všiml si něčeho na jejích zádech. Ošklivé jizvy přes celá záda. Vypadali, jako rány od... ale co ho to napadá?! Ta fantazie! Něžně ji po nich pohladil. Měla asi hodně těžký život a on si najednou přál, aby to tak nebylo. Přál si pro ní lepší život. Život bez zla, bez Voldemorta. Podle něj si nezasloužil její přízeň. Cítil nově nabytý pocit. Když byl s ní, bylo mu hřejivo, hezky, bezstarostně, nádherně. Přestal jí i vyčítat to, že zabila jeho kmotra. Vždyť on chce zabít jejího pána, kterého ona miluje.


Pohla se. Nejspíš se probouzí. Dal jí pusu na čelo a ona se usmála.
,,Ahoj," řekl.
,,Udělali jsme pěknou pitomost," začala si vyčítat.
,,Já toho nelituju." Vtiskl jí polibek. Zasmála se poté příjemným zvonivým smíchem.
,,Ty jsi blázínek. A to o mě říkají, že mi přeskočilo."
,,Nepřeskočilo vám."
,,No, já nevím, je to možné. Jen jsem si asi rozdílu nevšimla." Oba dva se zasmáli.
,,Co to je za rány? Vypadají dost ošklivě. Oni vás v Azkabanu bili?" Povzdechla si.
,,Ne, to není odtamtud."
,,A odkud? Kdo vám to udělal?" vyptával se. Neodpovídala mu. ,,Za to vděčíte jemu, že ano?" Trefil.
,,Ano, je to už dávno. Když mi bylo třiadvacet," odpověděla mu.
,,Co se stalo? Proč by vám tak ubližoval?" Nešlo mu to do hlavy. Myslel si, že Voldemort ji nikdy nemusel trestat. Ona si na něj přece nedovolovala, ne?
,,Já ani nevím, proč to udělal. Raději jsem se ho neptala. Nevím jestli ti to chci vyprávět."
,,Já to nikomu neřeknu, to vám slibuju. A jestli ano, klidně si nechám vypálit znamení zla."
,,Nežertuj! O něčem takovém se nežertuje!" vynadala mu s mírně zvýšeným hlasem.
,,Já nežertuju. Myslím to vážně. Slibuju, ne, přísahám, že se to nikdo nedozví," poprosil.
,,Dobře. Abys tomu rozuměl, já mu sloužila už tři roky a vydobyla jsem si u něj jisté postavení. Věřil mi, jako jedné z mála a já si toho cenila. Byla jsem... Byla jsem do něj tak trochu zamilovaná. On vypadal úžasně a bylo mu čtyřicet šest let," odmlčela se na chvíli, jak vzpomínala.
,,Stalo se to jednoho večera, kdy jsme se vraceli z jedné důležité mise. Byl tam dokonce i on. Poté jsme povečeřeli jako obvykle, až na to, že měl tak skvělou náladu. Dokonce začal i vtipkovat." Harry napjatě poslouchal a nechtěl přijít ani o jediné slovo.
,,Když večeře skončila, přešel ke mně a pošeptal mi do ucha, abych šla za ním, že prý mě chce učit. Nebylo na tom nic neobvyklého. On mě v té době opravdu učil černou magii. Poslechla jsem ho a přemístili jsme se do jeho sídla. Nikdo tam kromě nás dvou nebyl. Místo toho, aby jsem šli do učebny, šli jsme do jeho osobních pokojů. Zastavila jsem se na protest. Vražedně se na mě podíval a řekl, abych šla dovnitř. A já zase poslechla. Zamkl dveře a přitiskl mě ke zdi a potom mě začal líbat. Stahoval ze mě oblečení. Nechápala jsem, co to do něj vjelo, ale moc jsem o tom nepřemýšlela. Vysvlékl mě úplně a položil na postel. Asi tušíš, co se stalo potom.
Byl jemný a... a... celé to bylo krásné. Bylo mé přání, aby se to stalo. Říkal mi hezká slova. Chvíli jsem myslela, že je to snad přeměněný Brumbál. Zvláštní bylo...," pousmála se, ale nebyl to smích veselý, nýbrž smutný. ,,On opilý nebyl. Vůbec nepil, ani teď ne." Najednou přestala vyprávět.
,,A? Co bylo potom? Prosím, vyprávějte dál," škemral.
,,Tebe to nenudí?" optala se pro ujištění.
,,Ne vůbec. Prosím," zaprosil ještě.
,,Probudili jsme se až ráno. Já na jeho hrudi a on mne objímal. Ani si nedokážeš představit, jak byl... ehm," nemohla najít vhodné slovo k jeho postavení, aby ho neurážela.
,,No, byl naštvaný a vyděšený. Nedivila jsem se mu. Odkryl mi svou slabost. To, co přišlo potom, bylo po tom nejhezčím, co jsem zažila, to nejhorší a nejodpornější, co jsem zažila. Oblékl se a vůbec na mne nemluvil. Snažila jsem se ho uklidnit. Říkal jsem mu, že se to nikdo nedozví. On mi poručil, ať se obleču. Udělala jsem tak a šla k němu. Vrazil mi facku, já spadla a bouchla se do hlavy. Hned poté mě zasáhl Cruciatus, který trval asi pět minut. Strašlivě zuřil! Přičaroval si bič a šlehl jím mě do ruky. Přetočila jsem se na břicho, přesně jak on plánoval. Cítila jsem jen bodavé rány do zad a bolavý pocit u srdce a v hrudi. Ani nevím, kolik to bylo ran. Spousta. Po přibližně padesáté jsem je přestala počítat. Až když jsem ani ty rány necítila přestal. Přenesl mě domů k mojí sestře - Narcisse. Neviděla ho. Byl už pryč, když mě našla polomrtvou na chodbě."
,,Proč jste mu to odpustila?! Proč jste mu sloužila dál, když vám tak moc ublížil?" Přestal se vyptávat, když zjistil, že má v očích slzy. Políbil jí na krk a hladil po zádech.
,,To já bych vám nikdy neudělal," pošeptal.
,,Jak se to vyvinulo dál? Prosím. Co se stalo, když vás viděl příště?" ptal se opět.
,,Trvalo měsíc, než jsem byla schopná se sama postavit. Narcisa mi prozradila, že se po mně Pán Zla ptal. Jestli jsem v pořádku. Prý mu řekla ano. Že jsem jen neschopná chodit. Přesněji to řekla takto: ,Nějaký idiot jí zbičoval a to pořádně. Když jsem jí našla, skoro nedýchala.´
Poprvé po té události jsem se s ním viděla až na schůzi. Pokaždé, když na mě promluvil, šíleně jsem se lekla a začala se třást. Na konci schůze počkal, až všichni odejdou, mě odejít nenechal. Strašně jsem se ho bála. Vyptával se mne, jak se cítím a jestli jsem už v pořádku. Neodpovídala jsem mu. Sesypala jsem se mu k nohám a prosila za odpuštění. Ani nevím proč.
Řekl: ,,Bello, ty se neomlouvej. Neměl jsem právo zlobit se na tebe. Zlobil jsem se na sebe a vylíval jsem si na tobě zlost. Bello,... prosím,... odpusť mi to. Šel jsem do toho, bez ohledu na možné následky. Věděl jsem, že si to přeješ a já tě chtěl odměnit. Navíc, tys mě velmi přitahovala." Postavil mě na nohy a donutil mě podívat se mu do očí. ,,Slib mi něco. Tohle se už nikdy nebude opakovat a ty na to, co se stalo potom zapomeneš. Nikomu nic neřekneš! Slib mi to!" dořekl a já mu to slíbila. Naposledy si mě přitáhl a políbil. Nikdy se to už neopakovalo," dokončila Bella vyprávění. Harry měl ještě pár otázek.
,,Ublížil vám potom ještě někdy? Poslal na vás někdy třeba Cruciatus?"
,,Ne, od té doby mě nijak nemučil. Dávala jsem si také pozor, abych ho nerozčilovala. Jediné, co mi tak udělal, bylo pár facek."
,,A... mluvili jste o tom ještě někdy?"
,,Ne,... tedy tak trochu. Včera večer než mi přišel ten dopis. Já mu neřekla, co se v té restauraci stalo. Jen to, jak jsem zabila dva smrtijedy. Jaké jsem mu neřekla. To bude ještě průšvih. Sourozenci Carrowovi byli jedni z nejlepších," poznamenala se zdviženým obočím.
,,Ta smrtijedka A... Alecta říkala, že jste zabila ještě někoho. Koho?"
,,Hele, to jsou důvěrné informace! Chceš po mě moc. Teď se ptáš na smrtijedy a příště se budeš ptát, kde najít zbylé viteály, ne?!" obvinila ho a trochu se odtáhla.
,,Ne to... počkat! Vy to víte? On vám o nich řekl?" koukal na ní, jako Hermiona na Bezhlavého Nicka.
,,Věří mi, proto mi to prozradil. Ovšem to já bych se tě měla ptát, jak to víš?!" přimhouřila oči. ,,No, jak to víš?!"
,,Brumbál a Křiklan, ale to by zas nemuselo zajímat vás." Mlčela.
,,Máš pravdu. Promiň, vyjela jsem zcela bezdůvodně. K tomuhle jsme se vůbec nemuseli dostat. Ano, tento týden jsem zabila ještě Dolohova. A jednoho smrtijeda, který je nezvěstný - o tom nikdo neví."
,,Cože?" uchechtl se Harry. ,,Mám takový pocit, že se ani se smrtijedama nebude muset bojovat. Stačí je donutit, aby vás naštvali a povraždíte je sama!" začal se smát, až se za břicho popadal.
Vzala polštář a mlátila ho s ním po hlavě. On ho zachytil, hodil ho někam za sebe a převalil se na ní. Pěkně si jí přidržel rukama a začal jí laskat prsa.

Po pár minutách:
,,Uhm... notak... ahh... kolik... je... ahh... hodin?" snažila se dát dohromady, alespoň krátkou větu. I ta jedna věta byla ovšem doprovázena vzdechy.
,,Asi jedenáct," odpověděl.
Rychle se zvedla, pak se zabalila do prostěradla.
,,Kruci, tos to nemohl říct dřív?!" vyčítala mu a sbírala oblečení po zemi. ,,Už mám dávno být jinde."
,,Proč? Kde?"
,,Umíš říct jinou větu než tázací?" ušklíbla se.
,,Jo. Jen se ptám, kam jdete?"
,,Mám úkol a musím ho splnit."
,,To snad ne?! Jak... jak můžete po... po tomhle jít vraždit?! Jak můžete vůbec jít vraždit?!"
,,Teď mě poslouchej! Jsem smrtijed! A to co se stalo, byla chyba. Nic víc - omyl. Užil sis, já taky. Bylo velmi vzrušující to... ten tvůj věk. Žádnej jinej závěr není. Jen to, že jsme se spolu vyspali. Kapišto?!" řekla a zabouchla za sebou dveře do koupelny.

Jak si mohl myslet, že v tom je něco víc? Co se taky dalo čekat že? Je mladý a bere tyhle věci jinak. Můžu si za to sama. Neměla jsem se nechat přemoct touhou. Možná bych ho mohla odvést Pánovi Zla. Ale to by byl hodně velkej podraz. Nic takového nepřipadá v úvahu!

V klidu se vykoupala, oblékla a nově nalíčila. Potom vyšla z koupelny. Harry už byl oblečen.
,,Tak co?" řekla tak chladným hlasem, že z ní měl trochu strach. ,,Ty jsi ještě tady? To se teda divím." Krátce se na něj zadívala, tím nepřístupným a ledovým pohledem. ,,No, já půjdu, dělej si co chceš."
Chtěla odejít, ale zjistila, že jí něco chybí.
,,Já myslím, že nepůjdete!" oznámil jí.

Konec 5. kapči

Tak pište prosím názory, když budou delší, vůbec mi to nebude vadit.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám povídka ,,Starý vs. Nový život"?

Ano
Ne

Komentáře

1 pimpinela pimpinela | Web | 12. prosince 2010 v 15:16 | Reagovat

Belly mi bolo miestami ľúto...chúďa...:(...tem mrzák Voldy...ona sa tiež musela trestnúť rovno do toho idiota...:D
TO niečo čo jej chýba predpokladám, že to bol prútik :D...

2 HermionaWeasley HermionaWeasley | Web | 12. prosince 2010 v 15:34 | Reagovat

Dobrýý...=)

3 Beltrix Beltrix | Web | 12. prosince 2010 v 17:32 | Reagovat

Heeeej já chci pokráčko... A chci a chci a chci!!! Vyvíjí se to velmi zajímavě je pěkný, že z Belly neděláš to nejhodnější a nejroztomilejší stvoření na světě Je prostě Bellinkovská ta tvoje Bella

4 Týna Týna | 14. prosince 2010 v 19:45 | Reagovat

Jako vždy nádhera,když Bella vyprávěla ten svůj příběh ,tak jsem skoro brečela,holt umíš dojmout. :-D

5 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 12. února 2011 v 22:57 | Reagovat

Teda Voldemort je pořádnej cholerik, když jí takhle zřídil..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama