Kapitola 12.

15. prosince 2010 v 17:23 | Belatrix Black |  Starý vs. Nový život
Ano, vidíte správně. Po dlouhém čekání jsem konečně (i pro mě) dopsala 12.Kapitolu k povídce Starý vs. Nový život (napsáno 18.8.2010). Má celkem 2 660 slov, vážení! To je nejdelší kapitola z mých kapitolovek vůbec. Je to takový odměna za to dlouhé čekání. No, hlavní je, aby vás kapitolka nezklamala. Myslím, že fanoušci páru Bella/Harry budou potěšeni. Tak určitě pište komenty. Budu za ně velice ráda. :) A ať jsou dlouhý, jako to čekání a ta povídka :) Příjemné počteníčko, Bella♥

Ps: Obzvlášť byste měli poděkovat Beltrix, kvůli které jsem to teď v jednu hodinu v noci dopsala xD. Takže tahle povídka je vlastně věnována tak trošku víc jí :)

Pps: Přikládám obrázek. :) Samozřejmě upravený xD :)

V minulém díle:
Harry nechal zvědavost jít, kam se jí zachce a otevřel Belatrixin deník. Z něj se dozvěděl o jejím "poprvé" a o jejím nešťastném těhotenství. Ve chvíli, kdy dočetl ozval se mu za zády Belatrixin hlas, který říkal. ,,Bavíš se dobře?!"

Sladké usmiřování


Belatrix zůstala přes celé odpoledne ve své pracovně. Bylo už k večeru, když si uvědomila, že od oběda neviděla Harryho. Kde jen může být? Zvedla se od rozečtené knihy Černé magie pro pokročilé a vyšla na chodbu.
,,Sakra, knihovna… knihovna…," uvažovala nahlas. ,,Jo, támhle."
Vešla dovnitř a naskytl se jí pohled na…
,,Severusi, nevíš, kde je Ha… Potter?" opravila se.
Snape zvedl pohled od knížky.

,,Ne, nemám tušení, kde je pan ,,tajemný" a ani mi to nijak nevadí," odpověděl na její dotaz. Při tom se ušklíbl. Pak se vrátil zpět ke své četbě.
,,Kyselost si nech pro studenty!" odsekla. ,,Od oběda se neukázal, cos mu řekl?"
,,Spíš by ses měla ptát, co mi řekl on," mluvil, ale oči od stránek nezvedl.
,,On ti něco řekl?" vyděsila se a její hlas byl plný nervozity.
Nějakou dobu mlčel. Přemýšlel nad tím, jak svou novou hru zahrát, aby získal co nejvíce informací.
,,Jestli všechno… to nevím. Ale z toho co vím, bude to Pánovi Zla stačit na to, aby se to už neopakovalo," prohlásil, oči stále sklopené. Kdyby se na ní podíval, prohrál by. On už přijde na to, proč se Potter s Belatrix chovají tak podivně.
Belatrix celá zrudla vzteky a už-už si vymýšlela, jakou z neodpustitelných kleteb použít.
,,Jestli chceš vědět, co všechno za ty největší tajemství mi prozradil, měla bys ho najít a zeptat se ho, popřípadě si to s ním vyřídit, jak se ti zachce," dokončil.
Poslechla ho tedy a s jiskřící hůlkou šla hledat údajného ,,bonzáka".
Snape si popravdě docela oddychl, že ho nechce zavraždit, po chvíli si ale uvědomil, že chce pro změnu zavraždit Pottera.
,,K čertu!" ulevil si.
Knihu uložil zpět do police a šel zabránit masakru.

Procházela pokoj po pokoji a hledala svou oběť. Nikde nebyl. Vzpomněla si, že se ještě nekoukla k sobě do ložnice. Ale tam by přece nebyl. Tam nemá, co dělat. Pomalými kroky se blížila ke dveřím. Opatrně a co nejpotišeji je otevřela. Harry seděl na zemi opřený o stůl s kosmetikou a četl si… deník! Její deník! Zrovna četl poslední stranu.
Tak to si s tebou taky vyřídím chlapečku!
,,Bavíš se dobře?!" řekla ledovým hlasem, že by se v tu chvíli lekl i Pán Zla. Harry sebou trhl a pomalounku a nejistě se otočil na běsnící Bellu. Když ještě uviděl v její ruce jiskřící hůlku, srdce se mu rozbušilo tou nejvyšší možnou rychlostí.
,,No, já… totiž…," koktal v tu chvíli celý zpocený.
,,No ty, co?! Nápis "ZVĚDAVÝM OČÍM VSTUP ZAKÁZÁN!" jsi náhodou přehlédl?!"
Oči se jí zlostí tlačili z důlků. Vypadala jako tenkrát na ministerstvu, když zabila svého bratrance - šílená k nepříčetnosti.
,,Viděl, ale… byl jsem zvědavý, tak jsem…" Skočila mu do řeči.
,,Tak jsi si řekl, že mi to určitě vadit nebude?!" zavřískala. "Asi jsi se trošičku spletl, co?!" Z hůlky jí vystřelil pramínek červeného světla a propálil do koberce díru.
,,Malinko," pípnul. Nemohla ho ovšem přeslechnout.
,,Malinko?! Já ti ukážu, jak mi malinkou ujede kletba z pusy!" Namířila hůlkou na jeho hruď.
,,Cru…"
,,Bello, ne!" křikl Snape, který zrovna a včas přiběhl do místnosti. ,,Zadrž! Víš, že když to uděláš, budu ti muset ublížit," řekl a pozvedl také svou hůlku.
,,Ty?! To tak!" uchechtla se a obrátila se proti němu.
,,Bello, on mi nic neřekl. Chtěl jsem to z tebe vytáhnout. Doufal jsem, že se prořekneš," snažil se ji uklidnit. Trošku se mu to i povedlo, ale ne dost na to, aby někomu zachránil život. Tentokrát šlo zrovna o ,,Vyvoleného".
,,To nic nemění na tom, že mu něco udělám! Vidíš, co to drží v ruce?! Můj deník ze sedmého ročníku!"
,,Myslíš ten okamžik, kdy jsi…" Nestihl dokončit, neboť se ho Bella rozhodla vlastnoručně zaškrtit.
,,SKLAPNI!!!" vřískla a přímo po něm skočila. Harry se konečně odhodlal uchopit věc pořádně do ruky. Přesněji řečeno Belatrixin pas.
Jelikož byla zaskočena tímto počínáním, nestihla proti tomu udělat nic. Ani když jí otočil k sobě a prostě jí políbil, nezmohla se ani na slabý protest. Ale hned o dvě vteřiny později si to uvědomila a polibky mu oplácela. Snape nadzdvihl obočí, jakoby se díval na nějakou velmi zajímavou chemickou reakci. Poté našpulil rty a rukou se opřel o šatní skříňku.
,,Láska hory přenáší," řekl s ironií v hlase předstírajíc Brumbálův hlas.
Zastavili svou činnost, ale stále se od sebe neodtáhli. Koukali si navzájem do očí. On do jejích a ona do jeho.
,,Já mu vrazit nemůžu," pošeptal.
,,Proč by ne?" též šeptala.
,,Je to můj učitel, mohl bych nést následky." Vytvořila na tváři ironicky vážný výraz a pokývala hlavou na souhlas.
,,Ano, to je velice závažný důvod."
Pustil jí, aby se mohla zvednout. Pomalu a s chladným úsměvem šla k němu.
,,Snape?"
,,Belatrix, co potřebuješ?" nadzdvihl obočí.
,,Jednu vám natáhnout!" zaječel Harry.
To je trouba. Pomyslela si Belatrix. Rychlostí nejrychlejší, jakou dokázala vyvinout, stáhla dlaň v pěst a zamířila s ní ke Snapeově obličeji. Ten byl díky Harryho nechtěnému varování připraven a těsně před Belliinou ránou uhnul.
Nestihla nijak zastavit prudký pohyb své ruky a narazila s ní plnou silou do zdi. Ta na tom místě popraskala a zůstala na ní krvavá skvrna.
,,Kurva!" rozlehlo se po celém domě.
Bella klesla v kolenou dolů na koberec a jednou rukou si držela tu druhou - poněkud pohmožděnou. Nemohla s ní vůbec hýbat, navíc jí z ní tekla krev.
Harry zbledl asi tak, jak byl bledý mistr lektvarů sám. A to si myslel, že Snape už víc ani zblednout nemůže.
Přiskočil k Belle a opatrně jí začal zkoumat ruku.
,,Bolí tohle?" ptal se jí a zlehka jí přejel po kloubech na prstech
,,Auu, jo, hodně," říkala. Na rozdíl od těch dvou byla celá červená.
,,Páni, tys mi chtěla asi hodně ublížit," konstatoval Snape.
Vrhla po něm podrážděný pohled.
,,Jinak bych se tak nesnažila!" prskla. ,,Au, dávej pozor!"
,,Promiňte, asi to bude pohmožděný."
,,Pottere, nehrajte si na odborníka. Žádný nejste a ani nebudete." Snape Harryho hrubě odstrčil a sám začal prohmatávat Belatrixinu ruku. Harry nic nenamítal. Místo toho si sám pro sebe nadával.
,,Kdybych mohla, tak bych tě praštila, ale nechci si rozmlátit i druhou ruku."
,,Můžeš si za to sama," řekl prostě a prohlédnul si zranění.
,,Nechci tě strašit, ale musím ti to nejdřív vydezinfikovat," prohlásil klidně a přivolal si lahvičku s nějakou průhlednou tekutinou.
,,Můžeš rovnou zapomenout na to, že na mě budeš patlat nějaký mudlovský sajrajty!" rozkřikla se a druhou rukou mu otevřenou lahvičku vyrazila z ruky a ta se celá rozlila na koberec.
,,Chci, abys mi to vyléčil kouzlem! To pro tebe přece není problém!" nadzdvihla obočí a obdařila ho pohledem stylu: ,,Mě budeš poslouchat".
"Ach, tak když jsi v pořádku, tak já si laskavě půjdu dočíst knihu. Dobrou noc, už jsem jedl," prohlásil a odešel tak rychle, že když se Bella otočila, zahlédla jen jeho plášť zavlát ve dveřích.
"Snape!" zavolala za ním ještě, ale marně.
,,To je... to je...," snažila se co nejlépe charakterizovat Snapeovo chování.
,,Hajzl? Jo, to už jsem zjistil dávno," poznamenal Harry a sedl si vedle ní.
Nastala dlouhá chvíle ticha. Belatrix se koukala na svou pravou ruku. Pozorovala, jak se jí z kůže pomalu vynořují další a další kapky krve. Prsty se jí třásly a to Harryho dost znervózňovalo. Asi jí to moc bolí. Ještě aby ne. Dala do toho takovou sílu, že omítka na stěně v rozsahu deseti centimetrů opadala.
Belatrix zničehonic promluvila.
,,Vyléčíš mi to ty," řekla nekompromisně.
Harry si na vteřinku myslel, že jí přeslechl.
Ona se snad bouchla i do hlavy, nebo co? Já že to mám vyléčit? To by spíš Voldemort vyhlásil mír, než aby mě se povedlo léčitelské kouzlo.
,,Já?" ptal se zmateně.
,,A je tu snad někdo jiný?" protočila oči. ,,Samozřejmě, že ty."
,,Ale... já nevím jak. Navíc mi léčitelství vůbec nejde, akorát bych..." Zastavila ho přiložením svého prstu k jeho rtům.
,,Uklidni se. Určitě to s tebou nebude tak špatný." Chystal se k protestu, ale Belliin ostrý hlas ho umlčel. ,,Nepřerušuj mě! Vezmi si hůlku."
Raději nic neříkal a vyndal si hůlku, jak mu řekla.
,,A... ale co mám dělat?" ptal se. Neměl nejmenší ponětí, jak vyléčit zranění.
"Začneme jen zacelením rány, ano?" Přikývl. ,,Dobře, namiř na ránu a řekni Re Curo," navigovala ho. ,,Nejdřív to jen zkus vyslovit," dodala rychle, když otvíral pusu.
,,Fajn," přitakal. ,,Re Krou."
,,Ne, je to Re Curo a ne Re Krou," opravovala ho. ,,Znova to jen vyslov. Re Curo."
Ano, Hermionino opravování mi tu opravdu chybělo!
,,Re Curo," řekl a Bella si úlevně oddychla.
,,Hurá. Teď to zopakuj a přitom mi miř na ránu, rozumíš? Nesmíš hůlkou namířit pryč, dokud to nepřestane krvácet," poučila ho.
,,Jasně. Nebojte, já... určitě to zvládnu," ujistil jí. Nerad by to nějak pokazil. Nechtěl jí ublížit.
Špičkou hůlky se zlehka dotkl její ruky. ,,Re Curo!" vyřkl formuli.
Krvácení se zastavilo, chvilku se potom nic nedělo, ale potom se krev začala ,,vsakovat" zpět do těla. Kůže se stahovala, a když už nebyla nikde ani kapička krve, scvrkla se do tenké dlouhé jizvy.
,,Výborně, dokázal jsi to!" zasmála se. ,,Teď to je trochu složitější. Nechci tam mít jizvu, což jistě chápeš. Znovu namiř na ruku a řekni Cicatrix Evanesco."
,,Jakže?" zeptal se zděšeně.
,,Cicatrix Evanesco," zopakovala a protočila oči.
,,Aha, Cicatrix Evanesco?" optal se ještě pro jistotu. Přikývla. ,,Cicatrix Evanesco!" Ze špičky hůlky vytryskl proud stříbrného světla a po jizvě najednou nebylo ani stopy.
,,Wow, já to dokázal! Já jsem snad poprvé něco vyléčil!" začal se smát.
,,Ano, vyléčil, ale to ještě není vše," přerušila jeho radování.
,,Jak to?" jeho výraz byl náhle změněn na velmi otrávený. Myslel, že už má vše za sebou. Takže možnost něco zvorat zatím zůstává. On ale přeci nesmí nic poplést. Musí se soustředit!
,,Já mám totiž pocit, že jsem si polámala pár kůstek," říkala, jako by se bavila o něčem naprosto normálním.
,,Bolí to hodně?" měl ustaraný hlas. Nevěděl vůůůbec, co to s ním je. Ještě před třemi dny by jí nejradši zabil a teď se stará o to, jestli jí náhodou nebolí ruka.
Podívala se na něj a velmi potichu pronesla: ,,Ty máš o mě strach?"
Nevěděl, co na to má odpovědět. Měl o ní strach? Ano, měl, ale přiznat to nechtěl. Nemohl.
Rozhodl se raději otázce vyhnout.
,,Jak je kouzlo na napravení zlomenin?"
,,Kouzlo? Ne, s tím ti už dám pokoj. Jdi ke mě do pracovny. V psacím stole v druhém šuplíku od shora je několik ampulek s různými lektvary. Jen jeden z nich má barvu šedou. Ten přines, jo?"
,,Dobře," přikývl a už se měl k odchodu.
,,Harry!" zvolala ještě. Otočil se a koukl na ní. Měla sklopenou hlavu, pak jí zvedla. ,,Děkuju."
Obdařil jí svým nejlepším úsměvem. Takovým, aby nevypadal ani směšně ani nepravdivě. Prostě milým úsměvem a šel provést úkol, jenž mu byl zadán.
Je tak milý. Ale sakra, Belatrix, co to děláš? Nesmíš o něm takhle smýšlet! Jenže to nejde. Nemůžu! Můžeš! Měla bys ho předat Pánovi zla tak, jak ti nařídil. Přeci nechceš ztratit jeho důvěru? Nemůžu ho zradit! A to by byla zrada. Byla, ale ne tak velká, jakou bys udělala, kdybys zradila Pána zla. Nesmíš ho zradit, věří v tebe. Ale ten kluk taky. Ten kluk může za to, že Pán zla zmizel skoro na čtrnáct let... Miluješ Pána zla? Ano, moc! Tak mu to dokaž.
Z jejího duševního rozhovoru jí vyrušil Harry přinášející šedavý lektvar.
,,Je to on?" ptal se jí, jestli přinesl ten pravý.
,,Ano, podej mi ho." natáhla pro něj zdravou ruku. Dal jí ho poslušně do dlaně.
,,Co to vlastně je?" vyzvídal.
,,Je to lektvar na zlomeniny smíchaný s urychlovačem. Takže by to měl vyléčit tak za pět minut," vysvětlila mu. Pořádně si lektvar ještě prohlédla, odzátkovala a najednou vypila.
,,Děkuju, že se o mne tak staráš. Vůbec si tvou péči nezasloužím."
,,Asi ne, ale já teď nějak nevím. Od té středy mám v hlavě šílený zmatek. Nevím, co si mám myslet ani co cítit." Sedl si na okraj krásné postele s nebesy a černým povlečením.
Páni, to je jemná látka. Pomyslel si, když se jeho ruka dotkla přikrývky.
Necelou minutku strávili mlčením.
"Proč jste se neprovdala za Rudolphuse a to dítě si nenechala?" těmi slovy jí zaskočil.
,,Co... co je ti do toho?!" zvýšila hlas a jeho barvu z klidné a milé změnila na ledovou a ostrou ,,Vůbec jsi to neměl číst! A navíc, pokud jsi to četl celé, tak jsi zjistil, že jsem nebyla plnoletá a otec by mě zabil, kdyby se dozvěděl, že jsem se nechala zbouchnout!"
,,Dobře, nechtěl jsem... už o tom nebudu mluvit. A nikomu to neřeknu, slibuju," uklidňoval jí.
Asi jí tenhle rozhovor nebyl příliš hezký. Bylo to už dávno. Dávná chyba, kterou si možná až doteď vyčítá. Ale rozhodně to nehodlal vzdát. Má ještě pár otázek. Zeptá se jí, až bude mít lepší náladu.
Podíval se na ní. Zrovna si prohlížela ruku a pak... pohnula prsty!
,,Jo!" zajásala a hned vyskočila na nohy.
,,Už je to dobrý?"
,,Perfektní! Nic necítím, žádnou bolest. Uzdravil jsi to dobře," chválila ho.
Přišla blíž a sedla si vedle něj. Zadívala se mu do očí.
,,Máš něco na srdci. Ven s tím!" pobídla ho.
Že já se tu nitrobranu nenaučil! Proklínal se.
,,No, jenže se to týká toho deníku. Nechci vás tim otravovat. A asi byste chtěla klid." Chtěl se zvednout, ale její ruka mu to nedovolila.
,,Víš co? Zeptáš se mě zítra a já ti odpovím," slíbila mu s úsměvem na rtech. Zůstal na nich viset pohledem. Byly tak sladké a jemné. Toužil po tom je znovu políbit. Ale bál se, že nebude chtít ona. Koneckonců, neměl by tu vůbec být. Nic z uplynulých osmačtyřiceti hodin nebo kolik to bylo, se nemělo stát. Neměla ho políbit, neměl jí psát, neměl se s ní pomilovat a neměl jí ani zachraňovat z bazénu. Ale ty její uhrančivé oči...
Zjistil, že si dívají do očí navzájem. V té černi se potápěl.
Jemně jí pohladil po tváři. Rukou jí zajel za krk a přitáhl si její rty.
Bylo jí jedno, že už to zase dělá. Bylo to pro ní docela příjemné. Poddala se jeho polibkům, které se stávali intenzivnější a hlubší. Odhrnul jí vlasy z krku a políbil ho také.
Zalapala po dechu. Vyhledala knoflíčky na jeho košili a hbitě je do jednoho rozepnula. Aby nezůstal pozadu, z ramen jí začal stahovat svrchní část soupravy. Stáhl jí úplně celou a hned potom kalhoty. Ona sundala ty jeho a hodila je neznámo kam. Sedl si za ní a přitiskl k tělu. Po celou dobu jí laskal na krku a ramenech. Nenápadně přejel rukama k zapínání krajkové podprsenky a lehkým pohybem jí rozepnul. Zalapala po dechu.
,,Víš jistě, co děláš?" zeptala se roztřeseným, tichým hlasem.
,,Ano, chci vás," odpověděl.
Rukou jí otočil hlavu k sobě a políbil jí. Druhou rukou jí jel od pasu nahoru a zastavil se u prsou. Jemně je hladil, ale to mu za chvilku nestačilo. Posunul se dál na postel a jí pobídl, aby šla blíž. Klekla si před ním na kolena a on jí oběma rukama objal. Poslední část jejího oblečení sundal pomalinku. Nikam nechvátal. I jeho oblečení hned nato zmizelo. V objetí jí vyzvedl kousek nahoru, aby se k němu mohla obkročmo přitisknout.
Ucítila, jak se jeho vzrušení dotýká jejího podbříšku. Ještě jednou ho hluboce políbila, jednu ruku nechala na jeho rameni a druhou si přidržovala jeho hlavu. Potom další mírné nadzvednutí. Zaklonila hlavu a slastí vzdychla, když do ní pronikl a začal se v ní pomalu pohybovat. Při tom jí jemně laskal bradavku a líbal každý kousek hrudi. Její steny se rozléhaly celým pokojem. Jeho dech se zrychloval stejně, jako ten její. Milovali se čím dál vášnivěji a tempo bylo daleko rychlejší než ze začátku. Po těle jí naběhla husí kůže a napětí v podbříšku stoupalo. A když on došel vrcholu, už nevydržela. Propukla v nádherný a prudký orgasmus. Nehty mu zaryla hluboko do kůže a zanechala na ní menší krvavé stopy.
Dlouhou dobu se k sobě tiskly a snažili se zklidnit dýchání. Potom se od sebe mírně odtáhli a lehli si pod peřinu. Přisunula se k němu do náruče a hodnou chvíli se jen mazlili a líbali.
Pak už se oba propadli do světa snů.

Konec 12.Kapitoly
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Líbí se vám povídka ,,Starý vs. Nový život"?

Ano
Ne

Komentáře

1 Týna Týna | 12. února 2011 v 23:05 | Reagovat

krásná kapitolka a nádhernej obrázek :-D,jenom by už Harry mohl přestat Belle vykat :-D

2 Beltrix Beltrix | Web | 29. října 2011 v 11:52 | Reagovat

Tuhle kapitolu bych mohla číst pořád dokola ;) Je dokonalá ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama