3. Kapitola - Doba ohně

13. prosince 2010 v 17:49 | Belatrix Black |  Tajemný oblouk
Zdarec čtenáři,
přidávám další kapitolku k Tajemnému oblouku. Začíná se to pomalu komplikovat. Jak spolu asi budou vycházet zrovna v téhle době?

Doba ohně



Několik dní se spolu snažili nějak vyjít. Vlastně se sobě vyhýbali a starali se o sebe sami. Každý si postavil svůj kouzelný ,,příbytek" a občerstvení si také obstarávali sami. Něco jim ale chybělo. Společnost. Harry si už zvykl, že někdy potkal patrona v podobě kobry. Nádherné kobry. Belatrix si jí vyčarovala, aby nebyla tak osamělá a někdy si povídala s ní, než aby si měla povídat s ,,křížencem" Potterem. Dobře, on o ní také nemluvil nijak lichotivě. Neustále, tedy jen když se náhodou potkali, jí podstrkoval slůvka - vražedkyně, mrcha, kráva, psychicky narušená osobnost a někdy jí i řekl, aby k němu nechodila tak blízko, že může něco chytit.

Pomalu byl týden pryč a napětí v ovzduší stoupalo. Navíc se zhoršilo počasí.
Jestliže spolu jakž-takž vycházeli, tento den bylo jasné, že víc to už nevydrží.
Harry zrovna jen tak procházel kolem Belatrixina miniaturního domku kouzelně uvnitř zvětšeného do neuvěřitelných rozměrů. Před okamžikem pršelo a bylo všude naprosté mokro. Harrymu podklouzla noha na kameni a ve stejnou chvíli vyšla Belatrix ven. A co se nestalo? Jako naschvál jí plnou vahou srazil k zemi do kaluže.
"Uááá!" vyjekla.
Žbluňk!
,,Ty trole nemotornej! Cos to udělal?! Jsem celá od bahna!" ječela a shodila ho ze sebe.
,,Já to neudělal schválně, byla to nehoda. Podklouzlo mi to na tom blbim šutru!" bránil se.
,,Mě to nevysvětluj. Vysvětli to mému oblečení! Máš vůbec ponětí, co je to za vzácnou látku?!" zoufala a prohlížela si své poničené smrtijedské oblečení.
,,Ne a je mi to jedno! Voldy podle mě neměl nikdy styl. Obzvlášť ten rypák a ty krvavý díry místo očí!" vyklouzlo mu a ani si to neuvědomil a zkoumal si pohmožděnou ruku.
,,Co si to..." chtěla se zvednout, ale nemohla. ,,Au!" Vyděšeně se koukala na svou nohu. On nevěděl proč, myslel si, že to jenom hraje.
,,Co je? Se zvedni babo!" řekl a vůbec se nezajímal, co se jí stalo.
,,Vážně si tak blbej nebo to děláš schválně? Jak se mám zvednout? Kdyby ses koukl, možná bys zjistil, že krvácím a pěkně mě to bolí!"
,,Cože?!" vyděsil se. ,,Kde?" zvedl se a přiklekl k ní.
Vyhrnula si mírně sukni, aby bylo vidět na docela prudce krvácející ránu, ale né tak, aby odhalila víc než bylo nutné.
,,Ale od čeho..." rozhlédl se a věděl. Ze země koukal špičatý kámen celý od krve kousek vedle Belatrix.
,,Pomůžeš mi, nebo ne?" zeptala se a upřela na něj prosebný pohled. V tu chvíli vypadala, jako úplné neviňátko a celkem roztomile. Koukal na ní. Nechtělo se mu jí pomáhat. Ublížila spoustě bytostí, tak ať si to teď vylíže. Zahleděl se jí do jejích najednou pro něj krásných kaštanově hnědých očí. Viděl v nic nejen zlo, ale také bolest, smutek.
Pomalu a nejistě přikývl.
,,Děkuju," řekla. Zvedl jí do náruče a opatrně, aby jí chůzí nepůsobil nijak velkou bolest, jí nesl do svého domečku. Položil jí opatrně na pohovku a vytáhl hůlku.
,,Počkej!" zarazila ho, když chtěl začít něco dělat s krvácející ránou. ,,Umíš uzdravovat?"
,,No, nikdy jsem to nezkoušel v takovém rozsahu. Myslím ale, že to zvládnu." Namířil na nohu znova hůlku.
,,Ne!"
,,Notak, trochu důvěry by neuškodilo."
,,Jo, ty se taky nechováš nijak příjemně. Víš jak mi je, když mi říkáš ty věci?! Dokážeš si vůbec představit, jak se asi cítím?!" Do očí jí vhrkly slzy. ,,Když mi říkáš babo, krávo nebo psychicky narušená osobnost!" Přímo to na něj křičela a z očí se jí proudem spouštěli slzy.
,,Nemáš ponětí jak mě to bolí, když vím, že ho už neuvidím, protože jsi ho ty zabil!"
,,Ale mám! Zabilas mi kmotra! Vím jaké to je!"
,,Ne nevíš! Já ho milovala, chápeš?! Milovala a to všechno jsem dělala pro něj! Jen aby si mě vážil." Zklidnila se. Rychle oddechovala a začínala blednout. Harry se už s ní nechtěl hádat. Možná, že by se měl se slovy trochu krotit. Věděl, že teď musí honem začít uzdravovat nebo nebude mít za chvíli co a koho. Namířil hůlku na nohu. Už nic nenamítala, jen tiše vzlykala a koukala se do zdi. Krvácení se zastavilo a rána se zacelovala. Dokázal to, dokázal to vyléčit. Byl na sebe pyšný. Trvalo to ale příliš dlouho a Belatrix mezitím usnula.
Nechal ji spát, jen ji přikryl lehkou dekou, protože nebylo žádné extra teplo. Takhle už to přece dál nejde, musí domů! Musí se vrátit ke své ženě, ke své těhotné ženě. Určitě jsou plné noviny toho, že ,,Vyvolený zachránce" je nezvěstný.

***

Už věděl, že je za tím lesem, ve kterém se nacházeli, vesnice. Snažil se být tedy co nejvíc potichu, když do ní dorazil. Schoval se za jeden z domů. Pěkně si počká, až někdo půjde kolem a nenápadně ho omráčí. Ta chvíle brzy přišla a na zem spadl muž asi stejně starý jako Harry. Rychle si oblekl jeho oblečení, brýle si dal do kapsy a hůlku schoval pod koženou vestou. Může vyrazit. Určitě tu bude nějaká hospoda, nebo hostinec či-co. Procházel vesnicí. Všude bylo najednou spousta lidu, po stranách byly malé stánky, kde prodávali lidé například proutěné košíky a nůše, jinde keramické výrobky, potraviny a další věci, které se na trhu dají sehnat. Když si myslel, že tu bude hostinec, měl pravdu. Ve středu vesnice byl hostinec U Penstnerů. Ani chvilku neváhal a vstoupil.

***

Mezitím v lese ,,u pěti kamenných sloupů" spala Belatrix. Měla sen. A velice zvláštní.
Viděla sebe jen o několik let starší u krásného zdobeného domu. Seděla na terase u stolu a četla knihu. Dveře se rozlítly dokořán a přiběhl k ní malý klouček.
,,Mami, mami, tatínek říkal, že budu mít sestřičku. Je to pravda?" tahal jí za ruku.
,,Jamesi, mělo to být překvapení." Otočila se ke vchodu, kde stál černovlasý muž a měl zelené oči. Krčil rameny a ušklíbl se.
,,No, když on tak koukal."
,,To on kouká pořád," řekla a pohladila si břicho. Když opět zvedla hlavu, její manžel už stál u ní. Sklonil se k ní a zlehka jí políbil rty.

Prudce se posadila na pohovce. V hlavě měla zmatek. Co tohle mělo znamenat? Takový sen ještě nikdy neměla. Né tak jasný a hezký. Hezký především. Měla jen noční můry.
V tuto chvíli si ale uvědomila další věc.
,,Pottere?" zavolala do prázdného domu.

***
,,Dobrý den." Přišel k baru a slušně pozdravil.
,,Dobrej. Co si dáte?" ptal se hostinský.
,,Co mi nabídnete?" ptal se a nedal na sobě znát neznalost.
,,Pivečko byste si dal?" nabídl a vyndal zpod pultu sklenici.
,,No, ano. A co byste mi doporučil k jídlu?"
,,Vepřová pečeně s křenem."
,,Perfektní, dám si to," nadšeně přikývl. Vepřová pečeně je náhodou jeho oblíbené jídlo.
Hostinský se otočil, že někam odejde s objednávkou.
,,Ještě, jestli se můžu zeptat. Nějak mi to totiž vypadlo. Který je rok?"
Hostinský se na něj koukal jako na blázna.
,,Přece 1644."
Harrymu se hned promítly v hlavě slova: hony na čarodějnice. Jestli jsou opravdu v téhle době, tak to nemusí vůbec dopadnout hezky.
Zvedl se z židle a běžel pryč z hostince.
,,Počkat! A co to jídlo?" zakřičel za ním hostinský ještě, ale marně. Harry byl už pryč.

Rozrazil dveře do svého domku.
,,Vím kde... jsme." První dvě slova zaječel a poslední skoro pošeptal. Belatrix tu nebyla.
,,Halóó!" zavolal. Vyběhl ven a šel se kouknout do domku k Belle. Neobtěžoval se klepat. Dovnitř přímo vrazil. Seděla u stolu... zabalená v ručníku a něco čmárala na papír. Hned jak uslyšela, že vešel, podívala se na něj.
,,Můžeš mi vysvětlit, odkdy máš ve zvyku se chovat tak neskutečně sobecky? Teď jsme spolu na jedný lodi, nemůžeš se vystavovat takovému nebezpečí, jako je to, že odejdeš do tý vesnice sám! Co bych asi dělala já, kdyby ses nevrátil?" Zpražila ho vyčítavým pohledem.
,,By ses nezbláznila. Ty by sis nějak cestu zpět našla sama."
,,Možná, ale uvědom si, že nejde jen o mě. Nevrátil by ses ani domů k manželce." Už zase měla pravdu. Proč musí mít vždycky pravdu?
,,Hmmm," zabručel. ,,Co to děláš?" zeptal se a poukázal na papír, který měla před sebou.
,,Nechtělo se mi jít tě hledat, tak jsem to tu trochu prozkoumala. Přesněji řešeno jsem se přenášela nad touhle ,,pasekou", na který jsme a zjistila jsem něco neuvěřitelného, co se právě snažím zakreslit."
,,Aha. A co to je?"
,,Uvidíš," odbyla ho a pustila se znovu do kreslení. Koukal se na ní. Bylo jí naprosto jedno, co zjistil.
,,Nechceš vědět, co jsem zjistil?" zeptal se.
,,Co jsi zjistil?" řekla tedy a podívala se na něj.
,,Jsme v roce 1644. Nejaktivnějším období..."
,,Honů na čarodějnice v Británii," dořekla za něj.
Přikývl. Oba věděli, že tím se situace značně komplikuje.
Odhodlal se a šel si sednout vedle ní. Koukal se, co to kreslí. Zatím to vypadalo jako pěti-cípá hvězda. Na každém z cípů byl jeden sloupek. Zastavila.
,,To nedává smysl. Je to obyčejná hvězda. Musela jsem něco přehlídnout."
Koukla se na Harryho. Byl u ní neuvěřitelně blízko. Dívali se si do očí. Měl zelené oči, teď si toho všimla. Pomalu začali obličeje přibližovat. Skoro už se dotýkali rty, když zahřmělo a oblohu osvítil blesk. Odtáhli se od sebe.
,,Ráda bych se oblekla a nevidím žádný důvod, proč bys měl zůstávat," řekla mu a zvedla se.
Učinil totéž a odcházel.
,,Počkej!" zastavila ho ještě. ,,Pomůžeš mi to znovu projít? Třeba si všimneš něčeho, čeho já ne." Váhal, ale potom si uvědomil, že pravda je pro ně důležitá.
,,Dobře."

Konec 3. Kapitoly

Tak a pište hromady komentářů. Možná vám přidám i ten Starý vs. nový život, co mám napsanej. :D.
Snažte se o kilometrové komenty, jako u povídky Smířit se se smrtí ju? :)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám povídka ,,Tajemný oblouk"?

Ano
Ne

Komentáře

1 Jackie Decker Jackie Decker | E-mail | Web | 13. prosince 2010 v 19:39 | Reagovat

Hezky popisuješ napjatou atmosféru mezi Harrym a Bellou. Ale promiň, vážně myslíš že Harryho někdy zajímalo, jakej měl voldemort styl? krom toho, Bela měla šaty poničené už když tam padali, ne? :)
To s tím lesem a vesnicemi… Byli tam několik dní… to nikam nedošli?  A to jim už dřív nedošlo že jestli se chtějí dostat ven, budou se muset mezi ty lidi a dozvědět se kde jsou? A jak to že Harryho ještě nenapadlo, že jestli propadli obloukem, možná by tu mohl najít živého i Siriuse, když oni dva živí jsou…? Mě na jeho místě by to napadlo jako první a bylo by zajímavé sledovat jeho dilema, když se na jednu stranu smířil s tím že jeho kmotr je mrtvý a na druhou je tu šance že se s ním zde setká…
Rozhodně tohle považuju za zatím tvoji nejlepší kapitolu tohoto příběhu a zajímá mě jak se bude situace vyvíjet dál

2 Týna Týna | 15. prosince 2010 v 15:56 | Reagovat

Tak na začátku bych Harryho nejradši zabila za to ,jak se k Belle choval hnusně,je sice pravda ,že ona taky neni žádnej svatoušek,ale musí jí bejt hrozně když Voldemorta tolik milovala a Harry ho zabil.Ještě k tomu když se na ní všichni dívaj jako na špínu a vražedkyni,přitom je to taky jenom člověk a všechno to dělala pro Voldyho.Líbí se mi ,jak to mezi nima jiskří,bylo by fajn,kdyby se Harry rozved s Ginny a zůstal s Bellou(njn ňák sem si je jako pár oblíbila :-D ,to dělaj ty tvoje povídky :-) ).Ten konec se mi taky líbil,jak Bella objevila ten pentagram...moc hezky si to popsala,bylo to takový tajemný a zajímavý.Jsem zvědavá jak to bude dál,jinak jako vždy moc krásná kapitolka ;-) .Ps:Vyhovujue délka komentáře?? :-D

3 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 13. února 2011 v 0:23 | Reagovat

Já čekala, že to bude tohle období. Hony na čarodějnice nenávidím. Je to jen výplod křesťanství. A to je příšerné náboženství spolu s islámem.
Vždycky všechny lituju, když se vrátí v čase a tady zvlášť. Ale její sen..ten se mi líbil :D

4 Beltrix Beltrix | Web | 19. června 2011 v 21:03 | Reagovat

Skvělá kapitola! A moc se mi líbil ten Bellin sen ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama