2. Kapitola - Spolupráce

12. prosince 2010 v 19:30 | Belatrix Black |  Tajemný oblouk

Spolupráce

Připadal si, jakoby letěl tunelem. Vše kolem se točilo a hrálo všemi možnými barvami. Potom se to zastavilo a on dopadl. Bylo to ale na něco měkkého a cítil, že rukama se dotýká něčeho tenkého, ohyblivého, mokrého a studeného. Rozhodl se identifikovat situaci. Otevřel oči, které ve víru zavřel, aby se mu z toho neudělalo špatně. Jeho zjištění bylo příšerné. Ležel na Belatrix, hlavu zabořenou v jejím výstřihu.
,,Uááá, fuj!" vyjekl zhnuseně a převalil se asi o dva metry dál. Bella byla v bezvědomí, byla před tím příliš vyčerpaná z bitev, tak nevydržela ten přesun.
Teď má Harry šanci jí zabít, ale né dřív, dokud nezjistí, co se stalo a kde vůbec je.
Postavil se na nohy a rozhlédl se. Stál na louce. Ne, nebyla to louka. Byla to mýtinka v lese, do nějakého zvláštního tvaru utvořená. Pravidelně kolem nich byly rozmístěny kamenné sloupky vysoké asi metr.

Podíval se na Belatrix. Pomalu dýchala, ale pořád ne a ne se vzbudit.
Musím zjistit, kde to jsme. Pomyslel si a rozešel se na jednu stranu do lesa.
To bylo zvláštní. Až teď si uvědomil, že je den, ale když šel na ministerstvo, byla přece noc.
Mířil stále rovně. Po přibližně dvaceti minutách stanul na vyjeté cestě. Zdálo se, že stopy na ní nejsou jen od kol, ale také koňských kopyt. Rozhodl se, jít po cestě dál. Jaká je asi pravděpodobnost, že nedorazí do žádné civilizace?
Uplynulo už půl hodiny a stále nic. Když ale vyšel do zatáčky, v dálce uviděl domy.
,,Super," řekl si pro sebe.
Domy byly nějaké jiné, než v Londýně. Vlastně vypadaly o několik staletí starší. Žádní lidé na ulicích. Bylo teprve brzy nad ránem, ale slunce už začínalo vykukovat za kopci.
,,Halóó, je tu ně..." Někdo mu zacpal pusu a strhl do houští.
,,Pšššt!" Belatrix se evidentně vzbudila a teď ho nehodlala pustit. ,,Pottere," šeptala. ,,Uklidni se." Snažil se jí všemožně vyškubnout, ale nic platno.
,,Pustím tě, když mi slíbíš, že neutečeš a budeš potichu." Podívala se mu do očí. Přikývl. Uvolnila stisk a kousíček se od něj odsunula.
,,Jak si mě sakra našla?" rovněž šeptal.
,,Řekla jsem si, co by asi trouba, jako je Potter udělal?"
,,Nesnaž se bejt vtipná, vražedkyně!"
,,Potišejc! Nesmí nás nikdy slyšet. Alespoň dokud nezjistíme, kde jsme."
,,Proč?"
,,Proč asi?! Viděls ty domy? Jsme nejspíš někde, kde není civilizace tak vyspělá, jako u nás. A myslím, že by kolem nás lidé nechodili bez povšimnutí. Už jen kvůli oblečení. Musíme, ale nenápadně... musíme zjistit, co se to vlastně stalo."
,,No, na to bych bez tebe nepřišel," prohlásil ironicky.
,,Hele, víš proč tě nezabiju? Mohla bych ti totiž bez problémů něco udělat."
,,To teda nemohla. Teď už nejsem kluk, kterému jen přeje štěstí a okolnosti."
,,To je možná pravda, ale bez hůlky nezmůžeš nic." Zlomyslně se usmála.
,,Hůlku mám tad..." Zašmátral v kapse. Hůlka nikde! ,,Dej jí sem!"
,,Proč?" Moc jí bavilo ho mít na háku.
,,Protože je moje!" Harry přímo zuřil.
,,Neříkej."
,,Budu! Naval jí sem! Nebo se ukážu lidem."
Mírně se jí úsměv zmenšil.
,,To je tvoje chyba." Snažila se o lhostejnost.
,,Fajn!" Zvedl se a chtěl jít oznámit svou přítomnost.
,,Ne! Počkej. Vrátím ti jí."
,,Co tak najednou? Vždyť ti na mě nezáleží."
,,To nezáleží, ale potřebuju tě... teda ne tebe, ale tvou pomoc. Sama nemám šanci se odtud dostat."
,,Ach tak. A co když ti nechci pomoct?"
,,Nevrátím ti hůlku."
Zamyslel se. Bez hůlky je v háji!
,,Dobře, ale tu hůlku teď naval!"
Podávala mu jí a on k ní natahoval ruku.
,,Hups..." Hůlka letěla vysoko do vzduchu a zůstala zapříčená na větvi stromu.
,,Jejky, promiň, nejspíš mám v ruce nějaký tiky," smála se.
,,Opravdu dík. Jak tam mám asi vlézt? Nevíš náhodou?"
,,To už není moje věc."

Další půl hodinu strávili - Belatrix nezastavitelným tichým řehtáním se jeho pokusům hůlku dostat dolů a Harry lezením a padáním ze stromu.
Teď tam lezl už po dvacáté. Dařilo se mu. Už mu zbývalo jen pár centimetrů. Natahoval ruku, aby hůlku zachytil. Větev udělala ,,křup"! Harry zůstal ležet rozpláclý na zemi.
,,Budeš padat ještě hodně dlouho? Myslím, že jsem zaslechla hlasy," oznamovala mu.
,,Ne, už nebudu padat vůbec. A nejspíš se ani nezvednu, mám něco s nohou," říkal nabručeně.
Úsměv jí úplně ztvrdl.
,,Jak... jak to myslíš, že se nezvedneš? To myslíš vážně, že máš něco s nohou, protože ty hlasy se nějak blíží."
,,Jo, myslím to naprosto vážně."
,,Pomůžu ti." Okamžitě si k němu klekla a namířila mu svou hůlkou na nohu.
,,Ne! Ty ne! Nechci tvou pomoc!" vyjekl.
,,Tak to máš hodně velkou smůlu, protože já bez tebe nikam neodejdu."
,,Nečekej, že řeknu: Běž, zachraň se!"
,,Vtipnej, co? Prostě ti tu nohu dám do pořádku." Rozmáchla se.
,,Ne... auuuuuuu!"
,,Hotovo. Zvedni se a pojď. Accio hůlka!" Přistála jí v ruce jeho hůlka.
,,To si s tebou ještě vyřídím!" Sbíral se ze země
,,Fajn, fajn, ale teď musíme zmizet."
,,Kam?"
,,Nejlépe tam, kde jsme se prve objevili."
,,To je moc daleko," protestoval.
,,Zvládneš přenos?" zeptala se.
,,Asi ne. Pořád mi dělá problémy. Jednou jsem se přenesl a když jsem se objevil, neměl jsem na sobě nic."
,,Tak to raději riskovat nebudeme co?" ušklíbla se a chytla ho za ruku. V tu ránu se na jejich místě objevil temný kouřový oblak a ten odlítal směrem po cestě zpět do lesa.

Bum! Přistáli a Harry se svalil na zem.
,,Je mi na blití!" komentoval.
,,A víš ty co? To by nemělo. Smrtijedskej přenos je přenos jen z poloviny. Vlastně je to, jakobys letěl na koštěti, ale bez koštěte."
,,Z tebe je mi na blití! Ty ses mě dotkla!"
,,Tak pardon, že jsem tě tam nenechala!" Otočila se a sedla si za jeden ze sloupů, aby na ní neviděl.
Tohle jí přišlo od něj hodně ošklivý. Popravdě jí bylo líto, co jí řekl. On se jí štítí. Jakoby byla něco odporného. Nějaký hmyz. Oči se jí zalily slzami. Ano, teď už není nikdo, komu na ní záleží. Zbyli jen ti, kteří jí nenávidí a kterým se hnusí.
Všiml si toho, že se jí to nějak dotklo. Přehnal to. Celé to byla od začátku jeho vina. To on jí strčil do oblouku. To on se vydal hledat lidi. To on si nezkontroloval, že nemá hůlku. To on teď byl ten ,,zlý". Zvedl se a pomalu šel za ní.
Sedl si vedle ní a natáhl k ní ruku.
,,Spolupráce?" zeptal se a pousmál se.
Chvíli se na něj udiveně dívala, ale potom se ruky chytla a usmála se také.
,,Spolupráce."

Konec 2. Kapitoly

A koukejte psát komenty, nebo si mě nepřejte! :D :P

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Líbí se vám povídka ,,Tajemný oblouk"?

Ano
Ne

Komentáře

1 Jackie Decker Jackie Decker | E-mail | Web | 12. prosince 2010 v 19:32 | Reagovat

Dobré :) Hlavně pointa je dobrá. Možná bych to trochu rozepsala ale každý má svůj styl. Trochu mi nesedí že by lezl po dvacáté na strom a pořád padal a ona by se tomu jen smála. Pokud mu před tím říkala aby byl tiše aby nepřilákali lidi, tak jak se tam pak mohla zcela bezstarostně svíjet smíchy? Bývala bych na tvém místě napsala spíš ten jeho pád se zraněnou nohou. Jejich rivalita je pěkná i když některé výrazy v dialogu mi k nim prostě nesedí, ale tak to je prostě jen můj pohled na věc. Je zajímavé číst o Belle i z té lidštější stránky její osobnosti :)

2 pimpinela pimpinela | Web | 12. prosince 2010 v 21:38 | Reagovat

wohoo to bolo skvelé pokračko. Tiež sa mi páčilo aký bol Harry nešikovný. D...
super. ;)

3 Týna Týna | 15. prosince 2010 v 8:13 | Reagovat

pěkný :-) ,u Harryho nešikovnosti  jsem se nasmála,ale zase mi bylo líto Belly ,jak na ní byl hnusnej.

4 Beltrix Beltrix | Web | 27. března 2011 v 10:33 | Reagovat

Miluju ty jejich slovní přestřelky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama