1. Bez citu a sliování

12. prosince 2010 v 16:44 | Belatrix Black |  Bez citu a slitování
Kapitoly budou bez názvu, protože mi na názvy dochází nápady xD.
Snad se vám bude líbit. :)

Seděla znuděně v lavici. Nebavilo jí poslouchat ty keci profesorky McGonagallové. Raději se učila sama v knihovně. Vůbec ji teď nevnímala. Malovala si na lavici. Co? Všechno možné.
,,Slečno Blacková! Můžete mi říct, na co jsem se teď ptala?!"
,,Asi na nějakou blbost, kterou už znám," odpověděla jí Bella drze.
,,Strhávám Zmijozelu 10 bodů! Dnes večer máte u mě v kabinetu školní trest! Teď hned odejděte ze třídy a vraťte se, až se naučíte chovat!!!" rozkřikla se McGonagallová. Belatrix na ní upřeně hleděla, na tváři měla ten typický arogantní výraz Blacků. Potom se zvedla, sbalila věci a s prásknutím dveří odešla.


,,Baba jedna!" říkala si cestou po chodbě.
,,Paní profesorce by se asi nelíbilo, kdyby vás takhle slyšela."
Lekla se tak, že jí několik knih, co se jí do tašky nevešlo, spadlo na zem.
Trhnutím se otočila za hlasem. Nezmohla se na nic než dvě otázky.
,,Kdo jste? A co děláte v Bradavicích?!"
,,Přišel jsem se ucházet o místo učitele, ale byl jsem odmítnut."
Teprve teď si ho pořádně prohlédla. Měl hnědé vlasy a krásné modré oči, které vypadaly skoro jako oči hada.
,,A co děláte mimo třídu, když je ještě výuka?" zeptal se a pousmál se.
,,Nejste profesor, takže vám do toho nic není!" zamračila se.
Musela uznat, že byl hezký. Docela se jí líbil.
,,Máte pravdu, slečno Blacková, nic mi do toho není." Otočil se k odchodu.
Sledovala ho, jak se vzdaluje. Nelíbilo se jí to. Přišlo jí trošičku líto, že na něj byla tak zlá. Rozběhla se za ním a knihy nechala ležet na zemi.
,,Počkejte," zavolala. Zastavil se, aby ho mohla doběhnout.
,,Promiňte. Nechtěla jsem být taková. Jak víte, kdo jsem?"
,,Jmenujete se Belatrix Blacková a chodíte do Zmijozelu a z hodiny vás profesorka vyhodila. Dá se to vyčíst ve vašich očích."
,,Jak? Naučte mě to. Prosím," naléhala.
Ten muž na ní působil tak... Moc jí přitahoval a vzrušoval. Ta záhada, tajemnost...
,,Ani mě neznáte. Jste příliš mladá." Znovu se otočil a odcházel. Zase jí mizel z dohledu. Co si to k ní dovoluje. Vždyť je Blacková!
Vyndala si hůlku a poslala neverbálně kletbu s červeným zábleskem.
Odrazil jí, ale také poslal svoje vlastní kouzlo, které jí odmrštilo několik metrů dozadu. Chtěla se zvednout. Nešlo to. Z nohy jí tekla proudem krev.
,,O Mungu! Auu...., prosím, pomozte mi," volala za ním.
,,Nemám důvod, proč bych vám měl pomoci, slečno, když jste se zachovala tak zbrkle a drze."
,,Prosím, prosím!"
,,Bojíte se smrti, slečno Blacková?"
,,Ano,... bojím... a moc. Prosím pomozte."
,,Bojíte se bolesti?"
,,Nebojím se bolesti, bojím se smrti a umírání."
,,Dobře, pomůžu vám." Přišel konečně k ní a začal jí ránu uzdravovat.
,,To nevíte, že používat neodpustitelné kletby je zakázané?" Podíval se na ní a v očích mu rudě zablesklo.
,,Promiňte, ale vždyť jsem jí poslala neverbálně, tak jak víte, že..."
,,Rudý záblesk a vaše uvolněná mysl," poučil jí. ,,Navíc, neodpustitelné kletby jsou daleko rychlejší a s jasnějším zábleskem, než například mdloby na tebe. Ta má, jak jistě víte, načervenalou barvu."
,,Děkuji. A... omlouvám se. Vím, že to odpustit nejde, ale..."
,,Ta kletba mě nezasáhla, ne?"
,,No,... ne."
,,Tak vám ani nic odpouštět nemám." Noha byla zacelená. Postavila se tedy na nohy. On jí pomohl.
,,Jak to všechno víte?"
,,Dlouhou dobu jsem studoval tu nejčernější magii," odmlčel se. ,,Měla byste jít zpět na vyučování." Chtěl se otočit a odejít.
,,Počkat! Teď už se mi neotočíte zády! Né mě! Jsem Blacková! Chci abyste mě učil! Chci vstoupit do vašeho učení."
,,Nemáte ponětí, co říkáte."
,,Ale jo! Vím, co tím myslíte. Já už vím, kdo jste. Vaše oči vypadají, jako oči hada. Jste zběhlý v magii a obvzláště černé."
Jeho jasné modré oči se změnily v neproniknutelné rudé. Trochu se lekla.
,,A kdo tedy jsem?" zasyčel.
,,Jste..."

Konec 1. Kapči :)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám povídka ,,Bez citu a slitování"?

Ano
Ne

Komentáře

1 Jackie Decker Jackie Decker | E-mail | Web | 12. prosince 2010 v 17:12 | Reagovat

JJ tohle je opravdu zajímavá povídka, taková svěží oproti ostatním :) Sice by se dze dala vytknout spoustu věcí, ale kdo by o to stál, že? :-D 8-) Ne, lbíí se mi to, ta druhá byla ještě o chloupek lepší :)

2 pimpinela pimpinela | Web | 12. prosince 2010 v 21:36 | Reagovat

Táto poviedka vyzerá nádejne. Dúfam, že v nej budeš pokračovať a kapitolka čoskoro pribudne. :))

3 Beltrix Beltrix | Web | 13. prosince 2010 v 18:04 | Reagovat

Pěkná povídka, ale není to úplně můj šálek čaje.

4 Týna Týna | 15. prosince 2010 v 16:17 | Reagovat

Hezký a je to zase něco trochu jinýho.Líbí se mi ,že je tam Bella ještě na škole :-) .

5 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 13. února 2011 v 0:03 | Reagovat

A je to tu, moment, který Belle změnil život :D

6 Lily Lily | Web | 28. července 2011 v 8:52 | Reagovat

Wow že se zrovna takhle mohli potkat mě ani nenapadlo :D Velice povedenné no..vidím to na pokračování xD

7 Scarleth Scarleth | E-mail | Web | 22. srpna 2011 v 11:16 | Reagovat

moc pěkné :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama